PO SVÉM!
zuzka vitková
-
finanční koučka a kreativní konzultantka
Když vidím Zuzku, vidím neskutečně akční ženu, trojnásobnou mámu, energií a pozitivitou překypující osobnost a živoucí „nic není nemožné“. O čem bude rozhovor? O osobní krizi, velkých změnách, odvaze, podnikání s dětmi, seberealizaci, a v neposlední řadě o financích. Pojďte se začíst!
Se Zuzkou jsme se potkaly zhruba před půl rokem při brandovém focení, pro její nový web. V tu dobu byla majitelkou fungujícího e-shopu. Já ale Zuzčinu cestu bedlivě sleduji a vím, že od té doby udělala ohromný posun, vykročila na úplně jinou cestu, začala poskytovat úplně nové služby. A tak se tě Zuzi ptám: „kde se nacházíš teď“?
Ano, přesně. Před půl rokem jsem měla e-shop, který se jmenoval Přebaluji moderně. Prodávala jsem látkové plenky.
Před dvěma lety, kdy se mi narodila dvojčata, jsem si říkala, že toho odpadu v podobě plenek je strašně moc, vadilo mi to. Řekla jsem si „pojď udělat něco, aby se to změnilo“.
Mimo to jsem byla máma na plný úvazek, protože k dvojčatům jsem měla ještě staršího syna, ten měl v té době 22 měsíců. Být mámou bylo prima, ale nebylo to pro mě něco, v čem bych se dokázala plně realizovat. Dříve jsem byla spíše kariéristický typ.
Ano, to si pamatuji, když jsme spolu přejížděly na lokaci ve Valašském Meziříčí, tak jsme v autě probraly mnohé. A jestli si vzpomínám dobře, tvé pracovní zaměření bylo někde ve vědě, je to tak?
Ano, je to tak, mám vystudovanou molekulární biologii a genetiku v Brně, pak jsem pracovala pro Ústav experimentální biologie na MU a současně ve VIDA! science centru. Je to takové vědecké centrum pro děti i pro dospěláky – můžete si představit něco jako U6 v Ostravě nebo IQlandii. Hodně jsem se věnovala popularizaci vědy, dělala jsem výstavy, psala jsem různé články, měla jsem na starosti komunikaci se školami, to mě hodně bavilo.
Pak jsem nečekaně otěhotněla poprvé, pak nečekaně podruhé…respektive druhé těhotenství bylo plánované, ale nečekala jsem, že děti budou dvě – to bylo nečekané (smích). A já jsem najednou do dvou let z ničeho nic měla 3 děti. Což je pro člověka, který žije svou prací docela šok. A ikdyž jsem se snažila být mámou na celý úvazek, nešlo mi to tak, jak bych si představovala. Když měli kluci půl roku, tak jsem říkala, že musím začít něco dělat, nebo se zblázním.
Začala jsem psát blog o látkových plenkách, které jsem u kluků používala. Což vlastně bylo i pro mé okolí podivné. Padaly otázky: „Kdo to bude prát, kdo to bude žehlit“? Ty jsi cvok, vezmi si jednorázovou a používej tu… Jenže já jsem takový blázen a když si něco vezmu do hlavy, tak za tím jdu. Tak jsem řekla jdu do toho, to zvládnu. V jednu chvíli jsem látkovala 3 děti, ale jsem za to strašně ráda. No ale blogování mi bylo málo, a tak jsem ještě po večerech začala kutit e-shop s tímto sortimentem.
Zuzi, to mi přijde jako úplně klasický začátek podnikání, když se do něj pustí žena na mateřské nebo rodičovské dovolené. Znám to sama ze svého vlastního života, kdy jsem během rodičovské se starším synem po večerech a v době kdy spinkal, budovala a plnila obchůdek na Fleru, tam se vlastně plně rozvinula moje láska k focení. A je mi jasné, že spousta maminek, které teď čtou tyto řádky jsou na tom velmi podobně. A tak bych se tě chtěla zeptat, co pro tebe na tom začátku bylo úplně nejtěžší?
Asi finance. Nejtěžší bylo pořešit finance. Žena na rodičovské moc peněz nemá a spoustu jich investuje právě do dětí. Mně se ale podařilo, protože se považuji finančně za celkem šikovnou, najít skulinku, kde jsem vyškrábala penízky do začátku. Podstatné bylo domluvit se s manželem, protože musel souhlasit, že naše úspory vrazím do e-shopu a taky, že pohlídá kluky, když jsem zrovna něco balila nebo psala na blog. A také byla výzva sladit vše časově.
Ááááá, timemanagement…mé oblíbené, vlastně neoblíbené téma, protože ho nemám zpracované… a z okolí vím, že pro spoustu pracujících maminek je toto bolístka…povídej…
Jasně, tyto 3 věci vnímám jako klíčové:
- peníze, to řeší všichni – jak začít s 0
- shoda s partnerem
- jak to zvládnout časově.
Peníze jsme vyřešili. Spočítala jsem si, že když sáhnu do těchto úspor, budu schopná je tam zase za čas vrátit. S manželem jsme se domluvili v klidu, protože mě podporuje, tam jsem nenarazila na nějaký zásadnější problém. On hlavně viděl, že to potřebuji, že mě to ubíjí – v té době jsem byla 2 a půl roku doma a jela jsem NON –STOP. Ten první rok s dvojčaty si skoro nepamatuji – jen kojíš, přebaluješ, trošku spíš, a to pořád dokola.
Když jsem se začala věnovat blogu – to bývalo večer, když kluci usnuli a já sedla k počítači, bylo to skvělé. Byla to činnost, která mě nabíjela, byla to pro mě ohromná radost. Po celém dni, kdy se věnuješ dětem, a vydáváš spoustu energie, tak ty ji potřebuješ nějak dobít – udělat si radost. Já jsem si ladila e-shop, nakupovala plenky, ladila barvy, motivy… A paradoxně, i když jsem se tomu věnovala až po večerech, tak jsem nebyla unavenější, cítila jsem se lépe. Cítila jsem se lépe, než když jsem se k této své „práci“ některý den nedostala. Když to jde z tebe, zpátky ti to tu energii vrátí.
Zuzi a bylo tam něco, co jsi pro to podnikání musela obětovat, nebo je to jen ve sluníčkových barvách a pozitivech?
Jistě. Vůbec tady nechci říkat, že je začátek podnikání s dětmi „lážo plážo“, to určitě není. Co mně ubralo energii byl pomalý rozjezd. Tím, jak jsem na něj měla jen málo času po večerech, tak ten rozvoj byl prostě pomalý. Jasně, bavilo mě to, těšila jsem se na objednávky, ale má představa byla, že otevřu e-shop a druhý den budu mít v emailu objednávku. Úplně jsem byla natěšená, jak to „pofičí“. Jenže ono se týden, dva nic nedělo. Už jsem v tom měla peníze, po měsíci nebo dvou, kdy už bylo sice pár objednávek, se to začalo překlápět z toho koníčku do té práce.
Začala jsem zjišťovat, jaké mám na e-shopu chyby, co by tam mělo být a není, začala to být pracovní rutina, a to mě ubíjelo. Už mi to nedávalo energii, už mi ji to bralo. I když jsem zrovna neměla čas, tak se začaly objevovat „obchodní povinnosti“ – musím zabalit objednané balíčky, potom jít s nimi na poštu, potom tohle a támhleto a tak dále. Jakmile tam bylo hodně „musím“, začalo mě to „vyšťavovat“.
Také bych poradila nebrat to ze začátku moc megalomansky, což já jsem brala, a druhá věc je nedělat všechno sama. Sama si udělám e-shop, sama si produkty nafotím, sama fotky upravím, sama si napíšu texty. To nejde.
Trvalo mi asi rok a půl, než jsem přišla na to, že všechno tohle sama dělat nemůžu. A tím se vracím se na začátek, když jsme se bavily o penězích v začátku podnikání. Všichni se snaží na začátku na všem ušetřit, ale šetříme na nesprávných místech. Máme pocit, že musíme ušetřit peníze, ale to, co bychom měli šetřit je právě náš čas, který je mnohem důležitější. Kdybych měla možnost to vrátit zpátky, udělala bych to úplně jinak.
Na začátku bych investovala více peněz než do zboží, do přípravy. Určitě bych oslovila fotografku, která mi nafotí zboží, copywriterku, která mi dobře napíše úvodní stránku, webařku, která mi postaví základ webu. Tohle celé stojí, plácnu, třeba 15 000,- na začátek, což může znít hrozně. Ale když vezmu v potaz, že jsem se tím rok a půl trápila sama a nakonec jsem stejně odborníka najala, tak je to vlastně nízká částka.
Když někomu řeknu, investuj tyhle peníze na začátku, tak většinou slyším „Ty jsi se zbláznila, to nemám, to nedám.“
To je úplně typická reakce, že? Jako bych viděla sama sebe…
No jasně, já bych to dříve udělala taky. Ale teď, když srovnám, kolik jsem s tím strávila času a ten výsledek nebyl stále takový, jako bych potřebovala. Takže bych určitě začala investicí do těchto hodnotných věcí a potom ten čas, který bych získala, bych věnovala tomu, kde jsem nejsilnější. Pokud jsem dobrá v psaní článků, psala bych články. A aby si ty články někdo ode mě koupil, nechám na profíkovi – zaplatím si například virtuální asistentku, která se mi postará o sociální sítě, bude mi vodit klienty apod. Stejně naopak – pokud jsem dobrá v marketingu, jdu do něj a nesnažím se dělat všechno. To je největší chyba, kterou jsem udělala.
Zuzi, co je s tvým e-shopem teď?
E-shop je prodaný. Před půl rokem jsem tušila, že ten e-shop není má cesta. Chyběl mi kontakt s klienty. Sice ano, když mě oslovila žena, že by chtěla celou výbavičku, navrhla jsem ji, co pořídit, konzultovaly jsme to, ale chyběl mi tam osobní kontakt a mé rozvíjení se dál. Byla to časem právě ta rutina. Takže jsem se rozhodla e-shop prodat. Nebylo to lehké rozhodnutí, bylo to vlastně mé „další miminko“, ale jsem ráda, že jsem prodala a že bude pokračovat.
A co finanční stránka věci? Neprodělala jsi? Je mi jasné, že počáteční investice byly veliké…
E-shop jsem prodala za férovou cenu, za takovou, jaká byla adekvátní a na jaké jsem neprodělala ani já, ani kupující. Chvíli jsem uvažovala o tom, že e-shop jen zavřu.
I kdybych ale prodělala, tak považuji e-shop za nejhodnotnější investici. Že jsem si to ty dva roky mohla „zkoušet“. Naučila jsem se tolik věcí a kdybych ho neotevřela, tak absolutně nejsem tam, kde jsem dnes.
Vím, co je to SEO, umím psát články, chvíli jsem dělala copywriting, znám práci s klíčovými slovy a získala jsem moře kontaktů – jsem v různých byznys skupinkách, poznala jsem spoustu žen podnikatelek, které jsou na rodičovské dovolené. Byla to obrovská zkušenost. Vrátilo se mi to právě v těch znalostech a zkušenostech – nelituji ničeho.
Čemu se věnuješ teď, když už jsou látkové plenky minulostí?
Pořád jsem blogerka, mám blog 3pod30, kam píšu recenze na různé výrobky – pro děti i pro ženy, zážitky ze života s dětmi – to je jedna část.
A druhá část: mám teď rozjetou kariéru jako finanční koučka a kreativní konzultantka. Mé motto je, že chci pomáhat ženám vytvořit si svou vlastní finanční budoucnost. Zaštituji to těmito dvěma směry svého zaměření. Jako finanční koučka učím ženy jak spravovat své finance – kam by chtěly v oblasti financí dojít, jaké mentální bloky si nesou z dětství, co jim v tom brání, jak přemýšlet o financích jinak, než byly zvyklé v zaměstnaneckém poměru, co jsou to pasivní příjmy, jak se s nimi dá pracovat…
Zuzi, zmínila jsi zaměstnanecký poměr…v jaké fázi jsi teď ty? Jsi ještě na rodičovské dovolené? Jak to plánuješ po ní? Vrátíš se do práce?
Na rodičovské dovolené už nejsem. Před měsícem ukončila pracovní poměr v obou zaměstnáních.
Nepřijde ti to škoda? Vystudovala jsi nějaký obor, investovala jsi do něj mnoho času, mnoho financí, určitě tě ta práce bavila….opět budu tvou situaci trošku srovnávat s tou mojí…já stála právě na takovém rozcestí… během rodičovské dovolené jsem si vybudovala podnikání ve zcela jiném oboru, také do něj investovala spoustu svého volného času a energie a když přišla pracovní nabídka, vrátit se do svého vystudovaného oboru, byla jsem na vážkách…přišlo mi nemožné opustit jedno pro druhé, ale zároveň by mi bylo líto se nevrátit k původnímu oboru, kde mám kus své osobní historie i srdce. Jak to máš ty?
Nelituji. Když jsem podávala výpovědi, byl to těžký moment. V jedné práci jsem byla 7 let, v druhé 6. Byly to „srdcovky“. Když jsem je získala, myslela jsem, že se zblázním, byla to pecka.
Já to ale vnímám tak, že náš život se skládá z mnoha puzzlíků, a tyhle dva kousky tam rozhodně patří. Kdyby tam nebyly, nesložila bych celý obraz a nebyla bych tam, kde jsem dnes.
Jako s e-shopem – nevnímám to tak, že bych to zcela ukončila. Vnímám to tak, že když budu chtít, můžu se k oboru zase vrátit, ale v jiné formě. Nikdo neříká to, že nemůžu začít dělat vzdělávací kurzy pro děti na téma genetika. Můžu, proč ne?
To mě baví Zuzi, tento způsob myšlení…vyjadřuje velikou svobodu…když si člověk uvědomí své zdroje a možnosti a oprostí se od strachů, vyjde mi z toho svoboda.
Určitě, svoboda je jedna z mých životních hodnot. Před tím půl rokem, kdy jsme se potkaly, jsem si stanovila své hodnoty a svoboda mi vyšla na vysokých příčkách. A vzdělávání. Když jsi mluvila o těch malých straších a blocích. Já je taky mám a nejsou malé, ale já to prostě chci zkusit. Co se stane, když to nevyjde? Tak budu chvilku na úřadu práce, než si najdu práci, o co jde? Můžu si udělat rekvalifikaci, rozjet něco jiného. Vždyť těch možností je tolik. Vždyť je to jen chvilka v životě.
Já jsem strašně ráda, že toto Zuzi říkáš, protože o tom přemýšlí každá žena, když se chýlí rodičovská ke konci, o tom, jestli se vrátí do svého starého zaměstnání, i když se jim s dětmi změnily životní hodnoty a stará práce jim nevyhovuje …spousta z nich nepřekročí své myšlení a nechá se uvěznit ve své „komfortní zóně“ a jakési jistotě, pohodlí … proto ty můžeš být ohromnou motivací pro ty, které váhají, co se svým profesním životem udělají. Jestli vykročit směrem ke změně.
Já musím říct, že bych to nikdy nedokázala, byla jsem omezená velkými strachy. Nedám ale dopustit na koučování a podporu někoho, kdo tě provede situací, kdo s tebou skočí nebo tě chytne na druhé straně té propasti.
Bez kouče bych to nedala. Zkoušela jsem to, ale nešlo to. Viděla jsem před sebou obrovskou díru a neviděla jsem do ní ani za ni, byla tam mlha. Ještě zvláště, když máte třeba v rodině někoho, kdo nezná podnikatelské prostředí a má mindset zaměstnance. To tě může brzdit. Všichni ti říkají: „Kdy se vrátíš do práce?“, „Kdy půjdou děti do školky?“, tlačí na tebe a tebe to může stahovat dolů. Vlastně většina společnosti takhle funguje. Několikrát se mě zeptal člověk, kterého jsem jen letmo znala, na to, kdy budu dávat děti do školky a kdy se vrátím do práce. Když někomu řeknu, že se do zaměstnání nevracím, ale začínám podnikat, tak první reakce je úleková. „Fakt? A co budeš dělat?“ Panika v očích – oni se bojí za mě.
S čím ti koučka pomohla nejvíc? Věřím, že spoustu žen to může odradit jako další z potřebných investic… ale tuším, že u tebe jistě zbytečná nebyla.
Vyřešení pocitu, že MUSÍM. Já jsem měla pocit, že abych po rodičovské mohla zůstat s dětmi doma, tak si během ní musím vybudovat fungující business. Měla jsem v hlavě MUSÍŠ a když se mi to nepovede, tak musím do té práce. Koučka mě zbavila tohoto tlaku MUSÍM. Jakmile se mi on toho ulevilo, začaly se objevovat jiné nápady a jiné myšlenky – právě ten finanční koučink – je to něco, co mě neskutečně baví. A není tam to musím. Nemusím se do toho nutit, tak jako do práce s e-shopem. Ukázala mi, že má nejhorší představa zase tak hrozná není.
Jak vlastně takový koučink funguje? Je to jen rozhovor, nebo dostáváš nějaké úkoly?
Já jsem těch kouček vystřídala několik. Za toho půl roku jsem vystřídala asi 4 koučky. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že jsem se díky nim velice rychle posouvala. A v momentě, kdy moje energie neladila s tou jejich, vždy jsem zvolila někoho, s kým jsem lépe rezonovala.
První koučku jsem si našla proto, že jsem chtěla lépe rozjet můj e-shop. A zjistila jsem, že to více nerozjedu, protože můj byznys odrážel mé mentální nastavení. Byla jsem vyčerpaná, unavená, bylo tam hodně toho musím, byznys stagnoval. Přišly jsme na to, že musím odpočívat.
Koučink není o tom, že ti někdo poradí, co máš dělat. Koučka ti pomůže nalézt odpovědi na tvé otázky uvnitř tebe. To, co víš, že bys měla, ale vlastně se bojíš to zrealizovat. Nedává odpovědi, dává otázky. Pro spoustu lidí je to překvapení. Vytáhly jsme, že musím odpočívat. Aby mohl byznys fungovat, musela jsem být odpočatá. Tak jsem se o sebe více začala starat, začala jsem chodit na masáže, začala jsem rozkvétat, znovu si užívat děti.
Všechny koučinky jsme řešily on-line. Využila jsem služeb kouček z celé republiky. Nejvíce mi vyhovuje rozhovor a pak vizualizace. Ty mi moc pomáhají – představuješ si tu nejlepší variantu sebe sama, až dosáhneš svého cíle: jaké máš emoce, jaké barvy tam jsou, jaké předměty a pak se začneš těmi předměty a barvami a emocemi obklopovat i v reálném životě. Zároveň si projdeš i vizualizaci toho nejhoršího, co by se mohlo stát, kdyby tvůj záměr nevyšel. A ty si třeba uvědomíš, že to není tak hrozné, jak si myslíš.
Super je vizualizace naplněného potenciálu – tu dělá skvěle Katka Jandlová – představíš si sama sebe v té nejlepší variantě za 10 let. Představíš si tu cestu, která tam vedla. A když pak stojíš před každodenními rozhodnutími, vrátíš se k vizualizaci a podíváš se na ten obraz. Mně to pomáhá se lépe rozhodnout o daném kroku – jestli mě dostane k mé vizi, k mé zářivé budoucnosti a nebo ne.
Pak jsem si našla takovou strategickou koučku, byla hodně technická, pomohla mi stanovit plán, akční kroky…To jsem zrovna v tu dobu potřebovala – pohnout se z místa.
Zuzi, ale ty jsi vlastně taky koučka! Jak pracuješ ty?
O jedné části mé práce už jsme mluvily, o finančním koučinku. A druhou částí mé práce je právě kreativní konzultace. Když už se žena rozhodne podnikat a je na úplném začátku, netuší jak, čím má začít. V takovém případě dělám ženě takovou mentorku. Radím jí s čím začít a proč, jaké kroky podniknout, s ohledem na jejich cíle. Pomáhám i ženám, které už nějakou dobu podnikají, ale byznys se zaseknul, tak jako dříve mě. Řešíme, kam se vydat, proč, jaké jsou možnosti, sestavíme třeba publikační plán na sociální sítě, brainstormujeme nad tématy a žena odchází třeba s 200 nápady, jak oživit své sociální sítě. Pomáhám takto ženám rozvíjet jejich byznys. Ono to vypadá, že ty dvě části mého podnikání spolu vůbec nesouvisí, ale není to tak, protože jsou zastřešené tou cestou za finanční budoucností. Dobře fungující byznys ti přinese skvělou budoucnost, stejně tak nastavení finančního smýšlení tě může dovést k finanční nezávislosti.
Když se vrátím ke koučinku, zmínila jsi tu představu sebe sama za 5 let. Kde se vidí Zuzka za 5 let?
Pomáhám ženám v této oblasti. Vydám knihu, která ženám v této oblasti pomůže, otevře jim oči, pomůže jim v těch prvních krůčcích, jak se stát finančně nezávislé.
O své tělo se staráme, chceme být pro manžela hezké, staráme se o své vzdělání, ale ty finance nám trošku unikají. Ono je to hodně mentálním nastavením velké části společnosti kdy se traduje, že „peníze jsou zlo“ a „zkazí ti charakter“. Vlastně ani nemáme potřebu se o ně nějak zvlášť starat.
Ale peníze jsou krásné, je to energie a když proudí, je to úžasné. Když jich máme dostatek, umožní nám dělat spoustu věcí – můžeme je dát na charitu, můžeme pomoci někomu v nouzi. Co můžeme dělat, když je nemáme? Nic. Je potřeba si uvědomit, že jsou fajn a že je chceme. Pro hodně žen je toto uvědomění strašně důležité, protože z dětství přicházejí s různými předsudky o penězích: „ti jsou bohatí – to museli nakrást, „šetři a neutrácej“ – to v dětství hodně vnímáme a pak si to neseme do života. Je pak velký problém s penězi v rodině.
Když si ženy uvědomí, že mít a chtít peníze je v pořádku, protože s nimi můžeme udělat mnoho dobrého, tak se jim svět může úplně změnit. To je moje vize – aby všechny ženy za 5 let toto věděly.
Ženy se často o peníze příliš nezajímají, nebo si myslí, že muž se o rodinné peníze zvládne lépe postarat. Ale pak přijde problém – zhruba polovina manželství se rozvádí – a najednou je problém na světě.
To, co fungovalo už není. A ženy po x letech manželství zjistí, že neví, jestli mají nějaké úspory, neví z jaké části je splacená hypotéka. Ze dvou platů je najednou jen jeden – ten jejich – a ony se musí znovu naučit hospodařit s penězi. A v této chvíli ženy často tápou, jsou ztracené. Kdežto kdyby se penězům věnovaly průběžně, ideálně v době, kdy měly pocit, že to není potřeba, mohla být jejich situace jednodušší. Každá žena by v každé situaci měla mít své peníze a svou rezervu.
No Zuzi, ruku, na srdce, právě jsem se našla v pár věcech, které jsi jmenovala….a když nad tím přemýšlím, ono to téma docela úzce souvisí i s podnikáním a tou svobodou o které jsme se na začátku bavily. Protože když do toho člověk zabředává hlouběji, tím více se o peníze zajímá. Když podnikáš, to není to stejné, jako když chodíš do zaměstnání. Alespoň tedy, když mluvím ze své vlastní zkušenosti, mám mnohem větší radost z peněz vydělaných podnikáním, než kdysi v zaměstnání z těch, které mi pravidelně každý měsíc přistály na účtu.
Naprosto souhlasím, ale zase bych to neviděla jako nutné přesvědčení, že když chce být žena finančně nezávislá, musí podnikat. I uklízečka může být časem finančně nezávislá, když ví, jak s tou výplatou nakládat.
Ještě se mi moc líbilo, když si mluvila o energii peněz. Sama o sobě můžu říct, že jsem kolikrát strašný asketa, jsem schopná vyjít s málem, neutrácet za věci. Třeba půl roku nic nekoupím (nemluvím teď o základních věcech samozřejmě), ale o něčem do domácnosti nebo pro sebe. Vždycky se zamyslím a nakonec zjistím, že to vlastně nepotřebuji. Ale zjistila jsem, že to má neblahý vliv i na mé příjmy. Prostě se snížily, zastavily na nějaký čas. Pak jsem začala postupně zase malinko utrácet – neodpírala jsem sama sobě, dovolila jsem dovolit si. A ono to mělo zajímavý vliv na mé příjmy – vzrostly a přišly z různých zdrojů. Takže věřím na energii peněz, že nějaká je a proudí.
Stoprocentně funguje. Ale není podmínka pro to, aby energie peněz tekla, abys nutně utrácela za věci (oblečení, věci do domácnosti). Ty můžeš nakupovat aktiva, která ti přinesou další peníze.
A nebo si můžeš dopřávat – objednat si masáž – energie poteče k té ženě, která tě masírovala a ta je zase použije pro nějakou službu pro sebe. Já o tom mám takovou pohádku, kterou používám ve svém kurzu Krás(k)a v hojnosti. Je to tom, jak jedna tisícikoruna může potěšit mnoho žen, když koluje v oběhu, a o tom, kolik žen potěší, když je zavřená v kasičce. Když si všichni stopneme peněženky a nikdo nic nevydá, tak ani nikdo nic nezíská.
Podporuji minimalismus, zero waste, ale když mám možnost podpořit jinou ženu, tak jdu na masáž nebo ke kadeřnici. A ono se to pak zase vrátí ke mně, protože ta poslední žena v tom koloběhu si zase objedná mou konzultaci. Takže já mám ty peníze zpátky a k tomu mám novou hlavu a uvolněné tělo (úsměv). Ženy si toto často neuvědomí. Přemýšlíme ve stylu výhra/prohra, ale u peněz to může být ale win win – všichni získají.
Co tě pohání dál? Dokážeš identifikovat zdroj motivace?
Jsou to moje hodnoty. Jakmile jsem si uvědomila, že jsou to vzdělání a vzdělávání, tak mým snem, touhou a motivací je předávat informace dál. Protože vidím, co se s ženami děje, když pochopí souvislosti v této oblasti. Ony rozkvetou, dopřávají si. Chodí za mnou a jsou nadšené a já vidím, jak to funguje a nabíjí mě to. A je pro mě důležité, když vím, že ženy umí hospodařit, a tím pádem to dokážou naučit i své děti. Dokud to žena sama neumí, předává špatné vzorce svým dětem. Tím pádem jsme v začarovaném kruhu. Pořád se děje to samé dokola. Ale když pojmou děti nový styl myšlení v oblasti peněz, tak se svět promění. A věřím, že se to ženy dokážou naučit.
Kde bereš inspiraci? Inspirují tě nějaké osobnosti nebo knihy?
Určitě. Hodně studuji knihy. Mým základem jsou dvě finanční „klasiky“ – Nejbohatší muž v Babyloně a Chudý táta, bohatý táta. Jsou to knihy, které dávají návod, ale musíš vynaložit určitou práci i na sobě. To bývá kámen úrazu. Lidé si knihu přečtou, ale dívají se ty informace optikou nevhodného mindsetu – „Já si nemůžu odkládat každý měsíc 10% svého příjmu, kde ty peníze vezmu, vždyť sotva vyjdu“, „Za to můžou ostatní, že málo vydělávám“ a podobně. Ne každý dokáže si to smýšlení v hlavě přehodit. S tím můžu pomoci i já jako finanční koučka. Přehodit myšlení z toho zaměstnaneckého, například na to podnikatelské.
Pomáhá mi má vlastní cesta – ušla jsem z místa, na kterém je většina žen, určitý kus. Tím, že jsem se „hecla“ a zaplatila jsem si první koučink, posunula jsem se. A teď mám vlastní zkušenost, kterou mohu předat, protože vím, co ženy prožívají.
Zabrousíme ke tvým klientkám. Máš nějakou zpětnou vazbu od klientky, kterou bys nám chtěla předat?
Jasně, na svých stránkách mám sekci referencí, kde mi ženy mohou psát své zkušenosti. Vždy když mi přijde nové hodnocení, tak je to moc příjemné. Ale chodí mi i zpětné vazby z mých kurzů, o tom, že ženy měly spoustu AHA momentů, kdy pochopily své bloky. Tím, že si je uvědomily zároveň zjistily, že jejich nastavení nefungují, a jsou připravené je změnit. Pak jsou ale bloky podvědomé, které nezvládneme samy změnit. Tam je potřeba odbornější pomoc terapeuta – regresní terapie, vizualizace apod.
Když se podíváš na Zuzku před 5 lety a Zuzku, která podniká, jak tě to změnilo na té osobní úrovni?
Před 5 lety jsem byla doma s prvním dítětem. To samotné byla docela velká změna. Ale nebýt toho, že se narodila dvojčata a měla jsem vlastně 3 děti tak krátce za sebou, nebyla bych tam kde jsem.
Paradoxně mi pomohlo to, že jsem se dostala na úplné energetické dno. Prošla jsem si syndromem vyhoření, byla jsem úplně nepoužitelná, zničená, neschopná vstát ráno z postele při pomyšlení, co mě zase ten den čeká. A na pokraji sil jsem řekla manželovi a dost! Buď půjdeš na rodičovskou ty, nebo si zkrátíš úvazek a já začnu podnikat, nebo se částečně vrátím do práce nebo kamkoli.
Kdybych si neprošla tím nejhorším, tak bych to asi nikdy neudělala. Ale to uvědomění postavit se sama za sebe mi strašně pomohlo. Do té doby jsem přežívala a byla v pozadí – všichni byli důležitější než já. Potom jsem ale začala sebe dávat na první místo a tím pádem jsem se mohla odrazit ode dna. Donutila jsem ho vymyslet nějaké řešení, aby to bylo přístupné pro všechny. Překonala jsem díky tomu i známý syndrom hodné holčičky.
Já to vnímám tak, že jsi našla sebehodnotu, že sis začala vážit sebe sama.
Před dětmi jsem nikdy jsem nebyla v situaci, kdy jsem byla úplně na dně. Vždycky jsem se z něčeho vyhrabala. Když to vnímám zpětně, byly momenty, kdy jsem se za sebe v práci nepostavila, třeba za nějaký svůj názor, nebyla jsem úplně průbojná. Ale teď když něco chci, tak si zatím stojím a když se mi něco nelíbí, tak dám najevo svůj názor. A učím se, aby mi bylo jedno, kdo si co myslí.
Ono není zvykem, aby muž byl na rodičovské – sice se to mění, ale stále to není obvyklé. Mám třeba kamarády, kteří to tak mají, ale řeší, co si o tom řekne okolí a chlapi v hospodě. V momentě, kdy se přestaneš trápit tím, co si ostatní myslí, otevře se ti tolik možností.
Uvědomit si svou hodnotu a za ní stát, to mi dalo asi těch 5 let. Jako třeba příklad s tím e-shopem. Já jsem si nevážila sama sebe a ono to bylo znát. Ono ženské podnikání je jiné než to mužské. Žena tam promítá sama sebe. Chlapi jedou na výkon. Když je zákazník nespokojený, chlap řekne: „je to blbec“, ale žena to má jinak – přemýšlí o sobě, jestli neudělala chybu, ničí jí to. Podnikání odráží všechny její hodnoty. To uvědomění tě prostě posune dál.
Dá se říct, že tě to třeba posunulo i ve vztahu k dětem?
Určitě. V roce, kdy jsem byla vyhořelá, byla jsem na ně protivná. Chtěla jsem být perfektní máma, měla jsem nastudovaných x příruček, snažila jsem se, ale ono to nefungovalo. Takže jsem na děti i křičela, pak jsem si to vyčítala. Když jsem ze sebe sejmula to MUSÍM, jak v podnikání, tak v životě, tak jsem si uvědomila, že nemusím být perfektní máma, že někdy zařvu, že jsem jen člověk. Ale taky to, že si to pak s dětmi vysvětlíme, že jsem třeba křičela, protože už jsem nevěděla jak dál. A oni to pochopí lépe. Už mě nestresuje, že nestíhám, protože prostě nemusím.
Co time-management. Jak to máš s časem? Kolik času můžeš věnovat podnikání, když pečuješ o 3 děti?
Přiznám se, že bych to měla vědět, ale já to nevím, protože už to neřeším. Dělám to, jak se mi chce. Je to svoboda. Dbám i na ženský cyklus – rozhodla jsem se ho sledovat a přizpůsobit tomu práci. Když jsem v aktivní fázi, srším nápady a udělám mnoho práce, když jsem v pasivní, dovolím si týden nepracovat, protože nemusím.
Věc, která mi pomohla s time-managementem je delegování – chodí nám paní na úklid. To bylo taky strašně těžké – před první schůzkou jsem měla pocit, že musím pořádně uklidit, aby si neřekla, že máme všude nepořádek.
Další věc je domluvit se na hlídání dětí – s partnerem nebo s babičkami. V momentě, kdy to budete chtít zvládnout všechno sama, nezvládnete to. Neříkám, že to nejde, ale je to masakr. Musí tam být ta podpora. Stát si sama za sebou a vydobýt si čas sama na sebe a své podnikání.
Aktuálně to máme tak, že mám dva dny na své podnikání – manžel má zkrácený úvazek, takže mám pondělky a pátky pro sebe – můžu pracovat, jít s kamarádkou na oběd – je to jen na mě, jak s časem naložím. Takže když jsem v aktivní fázi cyklu, pracuji co to dá a udělám si práci dopředu. A když jsem v té pasivní, jdu třeba na masáž, ke kamarádce – nabíjím se, abych v té aktivní zase mohla naplno pracovat.
Snažím se vše dělat v tom volném režimu. Jakmile je tam to musím, tak to nefunguje tak kvalitně. Když si řeknu nemusím a počítám s výkyvy energie, naplánuji si to tak, aby mi to vyhovovalo. Doporučuji ženám pracovat podle cykličnosti, naladit se na sebe. Pokud s tím žena třeba tápe, může oslovit někoho, kdo ji s tím pomůže.
Zuzi, musím říct, že jsi mě během našeho rozhovoru inspirovala k několika věcem a pevně věřím, že nezůstaneš jen mou inspirací, ale že jsi teď mnohé ženy „nakopla“ k činu. Děkuji ti za tvůj čas, bylo mi ctí.
Pokud vás Zuzčina slova zaujala, mrkněte na její web, nebo ji můžete sledovat na sociálních sítích:
https://www.facebook.com/financnikoucka
https://www.facebook.com/3pod30
Pokud se vám rozhovor líbil, sdílením ho podpoříte. Bude tak inspirací pro další odvážné ženy, které chtějí jít svou vlastní cestou.
Více o brandovém focení zde.